Žena bez mobilu II.
Přišla jsem z práce a přečetla si maily, jako v době kamenné, NA POČÍTAČI. Nový mobil přišel o den dřív. Změnila jsem všechny svoje dosavadní plány a jela pro něj.
Jela jsem tudy nedávno s kamarádkou - když neřídím, nesleduji cestu, ale nepřipadalo mi to složité. Řešily jsme v tu chvíli všechny ty podstatné věci jako chlapi, práce, móda... Jeden kruháč, druhý kruháč, most. Most???!!! Tady je něco špatně. Spousta domečků jako na vesnici, konec obce, tma. Sakra, kde to jsem? Moje nově nabytá sebedůvěra se začala vytrácet. Dobrý, takže po hlavní zpátky a na kruháči to bude asi ten na dálnici. Najednou jsem se na té dálnici skutečně ocitla. Né, já nechci na dálnici. Polil mě studený pot a už jsem se viděla v Brně. Myslela jsem, že než na ní skutečně vjedu, objeví se nějaká odbočka mimo, podobně jako v opačném směru. Sjela jsem nejdřív jak to šlo, abych zjistila, že jsem se ocitla na úplně stejném místě před nákupákem, ze kterého jsem vyjížděla. Dostala jsem záchvat smíchu.
Říkám si, tak dost, přestaneš dělat machra a pojedeš podle značky Centrum. Tak jsem jela a začínala jsem mít pocit, že už aspoň trochu poznávám, kde jsem. Pak auto přede mnou odbočilo doprava, tak jsem jela za ním. Neplánovaně jsem tak našla centrum tance, na které jsem koukala na webu asi před rokem a neuměla jsem si představit, kde by mohlo být. Nicméně dál byla slepá ulice. Pokorně jsem se vrátila na hlavní, až jsem dojela k parku, kde už jsem to znala.
Moje trasa domů rozhodně nebyla nejrychlejší ani nejkratší, jak slibují všechny navigace. Ale dokázala jsem si, že to dokážu i bez nich.